Moje cesta _ období Mohendžodáro

24.09.2016 15:36

Já Andrea jsem díky Mohenžodáru poznala jednu část sebe sama a ta se jmenuje  Isabel. Než jsem se ale na tuto cestu hledání svého ženství vydala, prožila jsem svých 15 let v zajetí sebe sama. Doba temna, jak tomuto období říkám byla plná bolesti, nemocí a smutku. S každou operací a následnou medikamentózní léčbou ve mně utichával hlas, který jsem ani nestihla objevit. Opakované zásahy do dutiny břišní a hormonální "léčba", jak tomu moderní medicína říká, mi zavíraly dveře k sobě samé. Potlačené ženství, necitlivost k sobě i druhým vedla k bolesti duše a  dalším nemocem.

V roce 2012 se něco stalo a moje Duše mě zavolala. Pak už šlo vše jako po másle. Energie, kterou jsem začala objevovat mi dávala čím dál větší sílu jít dál a prozkoumávat další vrstvu odkryté bolesti, kterou jsem tak dobře umlčela a hluboko uspala. S každou technikou, meditací či terapií jsem odhazovala kus starého, nepotřebného já a objevovala svůj dar. Když jsem byla připravená na odkrytí další slupky, objevilo se Mohendžodáro. Jsou tomu skoro dva roky. "Když je žák připraven, učitel se vždycky najde", jak praví jedno přísloví. A tak začalo moje dobrodružství.

Naplnění plného potenciál ženy je výzva ! Cítím i notnou dávku zvědavosti. Na této vědomé cestě k znovuobjevení svého plného potenciálu jako ženy jsem poslední tři roky. Je mnoho rovin kam role ženy sahá a co je její podstatou objevuji každou situací, kdy se dostanu na hranici rozhodování a ptám se sama sebe, co teď.

Mohla bych o svých prožitcích z pobytů v Lažánkách napsat spoustu slov, ale jeden zvlášť nádherný zážitek jsem si zapsala a ráda se s vámi o něj podělím.

Ted mi na mysl přišly ještě další prožitky, které jsou čerstvé z kurzu masáží Mohendžodáro, kde jsme praktikovaly nové meditace. Kundalini clasic a Kundalini orgasmic mě obzvlášť uchvátily, neboť pozorovat své tělo, jak si dělá co chce a nechávat ho své energii byl prostě božský zážitek. Po jedné z nich jsem zůstala ležet na zemi a má myšlenka byla..."teď už můžu umřít"...tak blaženě mi bylo :-).

A teď ten slíbený prožitek z konce druhého ročníku školy Mohendžodáro.

Na prosincovém Mohendžodáru 2015  jsem po pětidenní práci s pánevním dnem, kumulování energie ve skupině došla k otevření vědomí. Alespoň nahlédnutí do něj.  Nevím jak to jinak nazvat, protože to, co od té doby vnímám je očima viděno jinak. Jiný stav vědomí. Zážitek ,
který jsem prožila byl nepopsatelný slovy. Ohromující, ale zároveň v něj byla cítit obava. Strach co se to děje? Nebyla jsem schopná ničeho jiného než to pozorovat a nechat to na sebe vše jen působit bez hodnocení. Bez našeptávání vnitřního kritika co ví vše a na vše má hned nejméně dvě vysvětlení. Ta energie byla tak silná, že mi asi ani nic jiného nezbývalo.

S poslední ásanou, s posledním narovnáním se ve stoje,  s posledním nádechem a výdechem to přišlo. Cvak, a pravé ucho mi zalehlo.  V tom samém okamžiku jsem uslyšela zvuk. Nikdy před tím jsem takový tón neslyšela. Jako když stojíte u měděného  zvonu, do kterého právě někdo udeřil takovou silou, že se neviditelná vibrace okolo něj zhmotnila a brnělo vás celé tělo. S tímto zvukem jsem si uvědomovala, že se celá chvěju, jako když mám zimnici (nebo epileptický záchvat , jak by to hodnotili zdravotníci , kterým sama jsem) a současně jsem dostala dávku 220 voltů.  Vnímala jsem  jak se mi chce něco přes krk vydrat ven. Jako když se vám chce vyplivnout něco většího než jsou vaše ústa. Vycházelo to z hrudníku. Bylo to doprovázeno zvukem. Opakovalo  se to asi tři krát a  s každým zvukem mi vyhrkly slzy. Přímo vylétly. Ten pocit nikdy nezapomenu. Přes slzné kanálky se vydralo ven něco, co bylo dlouho potlačované a teprve teď si to našlo cestu ven. Bylo to šokující, ale zároveň osvobozující . Horní ret mi  celý brněl a mojí záchranou byla dlaň, která se mi jako zázrakem ocitla na hrudníku. Ta mě zachytila a bylo to jako dotek anděla, který mě chrání. Lektorka Monika tam byla, ačkoli její místo bylo ve většině případů vpředu místnosti.
Dohrála hudba, nebo žádná nehrála? Vůbec nevím. Dle instrukcí Moniky, jsem si lehla s otevřenými dlaněmi na zem a čelem se spojila se zemí. Slzy mi tekly a já navnímávala vše co se odehrálo. Ano teď si vzpomínám, že hudba hrála, protože jsem si musela odskočit na toaletu a když jsem se vrátila, tak hrála písnička od Pavla Habery ........a já měla potřebu obejmout Jarušku, která tančila blízko dveří. Obě jsme se rozvzlykaly a tančily v těch slzách.  To co ke mně po tomto prožitku přišlo byl KLID. Ne. Byl to MÍR.  Cítila jsem obrovskou sounáležitost se všemi ženami co byly v sále. Cítila jsem pokoru, něhu, vděčnost,. Fyzicky jsem cítila, že se mi otevřelo SRDCE. A já se mohu snad poprvé pořádně nadechnout. Dokonce jsem měla pocit, že lépe vidím. Připadala jsem si jako, když se dítě s něčím setká poprvé a prostě jen zírá. Zírá a nemůže uvěřit té kráse co vidí. Uviděla jsem ŽIVOT! Odevzdala jsem strach ze života, své staré já a přestala se bát toho co bude. Klid , který mě zaplavil bych nazvala bezpečím. Nic se mi nemůže stát. Bůh se o mě vždy postará a já plně důvěřuji proudu života. Řece, která teče bez ohledu na počasí. Bez ohledu zda prší, nebo svítí slunce, nebo je duha.  Buď se s jejím proudem svezete nebo zůstanete na břehu stát a jen ten život budete pozorovat. Pozorovat jak vám před očima mizí šance zažít Lásku, touhu, vidět svět otevřeným srdcem a nepoznat jaké to je být živý.

A tak svou cestou a svým životem jdu směle dál a je mi lépe a lépe. Není to vždy snadné, a temná období jsou také, ale jak říkám, bez deště by nebyla duha. A slunce prosvítá vždy. Tak pokud k sobě obě polohy pustíme, život bude duhový a veselý.

Teď se sem krásně hodí můj další příběh.

V polovině února 2015 mě oslovil můj kamarád a měl na mě zajímavou otázku. Že se chystá na víkendový mužský výcvik na téma - Matka, žena, ženská energie a síla, ženskost apod. Dostali úkol a tak se mě zeptal :

"Jaké to pro tebe je, být ženou?" Co byste odpověděly vy, ženy? Já mu napsala toto:

Jaké je to být ženou? Dost aktuální téma v těchto dnech více než předešlý rok. Otevírá se ve mně to, co potřebovalo dozrát a další poznání co s tím přišlo je ohromující.

Pokud žena cítí svou ženskost a svoje ženství v té pravé a správné podstatě, má obrovskou možnost měnit svět. Svou Láskou, něhou a péčí pokvete vše kolem ní a dostane se jí zpět takové odměny, kterou si ani nedokázala uvědomit. Být vědomou ženou, je pro mě velký dar a já jsem za to, že jsem žena v tomto životě vděčná. Měla jsem možnost projít přerodem z mužské do ženské energie a upřímně musím říci, že jsem ze začátku nevěděla jak toto téma uchopit. S každým objevením dalšího kousku sebe sama a tím i svého ženského nitra se stávám svobodnějším člověkem, ženou, která je schopná dát nový život a probouzet v mužovi Lásku, kterou oba potřebují pro svůj rozvoj nejen osobní, ale i společenský. Jako vědomá žena cítím neuvěřitelnou moc, míněno jako sílu a schopnost moci vše, s čím je ztotožněno moje vnitřní nastavení.

Být ženou je pro mě pocta. Pokud žena cítí svou ženskost a svoje ženství v té pravé a správné podstatě, má obrovskou možnost měnit svět. Svou Láskou, něhou a péčí pokvete vše kolem ní a dostane se jí zpět takové odměny, kterou si ani nedokázala uvědomit. Být vědomou ženou, je
pro mě velký dar a já jsem za to, že jsem žena v tomto životě vděčná. Měla jsem možnost projít přerodem z mužské do ženské energie a upřímně musím říci, že jsem ze začátku nevěděla jak toto téma uchopit. S každým objevením dalšího kousku sebe sama a tím i svého ženského nitra se stávám svobodnějším člověkem, ženou, která je schopná dát nový život a probouzet v mužovi Lásku, kterou oba potřebují pro svůj rozvoj nejen osobní, ale i společenský. Jako vědomá žena cítím neuvěřitelnou moc, míněno jako sílu a schopnost moci vše, s čím je ztotožněno moje vnitřní nastavení.

Dál rozvíjet své schopnosti a objevovat další roviny ženství se stalo mým koníčkem.

Hrdě můžu prohlásit: " JSEM ŽENA" :-) Už ano :-). Být ženou už pro mě není bolestí.

Ještě jednou díky za tu otázku Michale.

Toto uvědomění, toto zastavení se a nahlédnutí do tajemství ženské energie mě vede dál k předávání toho všeho znovuobjeveného dalším ženám. Předávat jim kousek sebe prostřednictvím péče o ně. Masážemi Mohendžodáro.

Otevírat ženskou duši a posilovat její sílu, která je bezmezná. Najděte v sobě odvahu a přidejte se k nám. K ženám co chtějí měnit svět tím, že se sami stanou ŽENAMI!



—————

Zpět